Není tedy divu, že je podle svého dnešního stanoviska "přesvědčen, že je rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s principem Ústavy, že veškerá moc náleží lidu." No, no, no. Takže, co říká Ústava České republiky v článku 2 v odstavci 1 ? "Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní."
Článek 3 pak upravuje výše uvedené takto: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon."
Kdyby neměl Jiří Paroubek ambici stát se opět nejmocnějším mužem ve státě, dalo by se nad takovým stanoviskem mávnout rukou, že takové řeči se zkrátka v nějaké té restauraci nebo jídelně vedly a vést budou. Bohužel Jiříkovi ambice jsou takové, že je třeba mu připomenout: Lid není zdrojem veškeré moci ve státě českém, lid je zdrojem toliko státní moci ve státě českém. A státní moc není mocí neomezenou, naopak je mocí velmi silně ústavně omezenou a tím principem, který ji omezuje je zákonnost. A aby nevznikla ve státě moc neomezená je ústavně zakotveno její rozdělení, roztrojení. Krom zákonnosti je tu tedy další princip, a to princip dělby státní moci, přičemž Ústava stanoví rovnost těchto mocí.
Rozhodl-li tedy dnes Ústavní soud ČR tak, jak rozhodl, je to rozhodnutí lidu vykonávané prostřednictvím tohoto orgánu. Kvalita tohoto orgánu je institucionálně upravena tak, aby lid skutečně měl zaručeno, že bude suverénním zdrojem státní moci. Připomeňme, že soudci českého ústavního soudu jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu. Tedy součást moci výkonné – prezident, jehož mandát je odvozen od vůle přímo volených členů obou komor parlamentu, získá souhlas horní komory parlamentu a jmenuje ústavního soudce. Toutu právní úpravou je dáno, aby ti nejlepší z nejlepších zkušených právních expertů vykonávali státní moc na úseku ochrany ústavnosti tj. na úseku ochrany základních práv a svobod občanů, jejichž celek tvoří onen abstraktní pojem lid.
Politik, který si není vědom omezenosti státní moci a principu zákonnosti a ústavnosti výkonu této moci, je vždy nebezpečím právě pro ten lid, kterým se ohání. Ostatně slovo lid si do huby nejčastěji brali právě ti, kteří si chtěli lid podřídit a vládnout lidu a nikoli vládnout z vůle lidu a podle jeho vůle.
Prosím, nevolme takové politiky, nevolme Jiřího. Dejme mu čas a prostor pracovat na sobě a věnovat se při šťastné rodičovské dovolené studiu ústavy a práva.